Hra zvaná milostný trojúhelník

Hlavní námět většiny milostných románů a filmů... Žena miluje muže, jež ji není schopen zcela lásku opětovat. Nebo ženu miluje muž, kterému ona lásku nedává, protože ji směřuje muži, který ji odmítá. Jak ironické, když se na to podíváte s nadhledem. Všichni v milostném trojúhelníku někoho nahánějí. Ale nikdy ho nemohou dostat.

A tak jim pořád něco schází ke štěstí. Jenže to je iluze, že nám někdo nebo něco může scházet ke štěstí. Narodili jsme se sem jako celistvé bytosti. Miminko se nenarodí a jeho myšlenky neobsahují úvahy, že mu něco chybí ke štěstí. Miminko prostě je. Dítě prostě je. Dospělý člověk prostě není. Dospělý člověk se časem zamotal do spletitých sítí iluzí a her. Uvěřil, že není celistvý, že mu něco chybí. Projektuje si pak tuto představu do osoby, která je podle něj úžasná a moc jí chce. Moc po ní touží.

Rozdíl mezi láskou a potřebou

Touha, chtíč, potřeba - to není láska. To je čistá potřeba, která když není uspokojená, přichází nespokojenost. Čistá láska je totiž svobodná a stejně tak svobodu daruje. Ano i k vyspělé lásce patří vášeň i touha, ale nechybí tam hlavní pilíř - a to je myslet na štěstí své i toho druhého. Pak jsou ale lidé, kteří věří, že to štěstí nemají uvnitř sebe, že tam někde venku na ně čeká, nahánějí ho s takovou vášní a vervou, že je až podivuhodné, co všechno jsou ochotni obětovat. Po dlouhém unavujícím toužení a nekonečném zklamání, to většinou lidé vzdají s daným člověkem a hrozně je to bolí. Ta takzvaná iluzorní láska hrozně bolí. Oni si ale vědomě vybrali na začátku člověka, u nějž cítili, že je odmítá. Vidí jen jeho dokonalost. Jeho božství. Stal se jejich modlou, kterou teď neradi opouštějí. Stačí pár rande a člověk se trápí ještě další dva roky. Poté si najde jiného člověka, s kterým se to opakuje. Je pravděpodobně zadaný, nebo třeba bydlí velmi daleko, a tak si opět vytváříme iluzi, že spolu nemůžeme být a tak se trápíme. Věříme tomu, že oba z nás jsou oběti nešťastné "lásky" a že holt máme takový osud. BLBOST.

Když s někým chcete být, tak s ním buďte, pokud on s vámi doopravdy nechce být, aby se rozvedl, nebo aby Vám z velké vzdálenosti přijel alespoň na půl cesty, tak s vámi prostě doopravdy být nechce. Tohle je fakt. Tohle je realita. Přestaňte ho obhajovat, přestaňte obhajovat svoje neštěstí. A uvědomte si, že si vybíráte partnery, jež vás odmítají. Prostě svou ženu milují víc než Vás. Prostě milují víc sebe než Vás, než aby jeli takovou dálku za Vámi. Zkuste si přiznat, že sami sebe týráte. Že si někde uvnitř myslíte, že si nezasloužíte lásku. Je to běžný jev a děje se spoustě lidem. Nemáte se za co stydět. Ani to neznamená, že nejste dost dobří. Prostě jste si vybrali a nevyšlo to.

Jak vystoupit z bludného kruhu bolesti

Teď přestaňte přemýšlet, jaké by to bylo, kdybyste spolu byli a řekněte si - dobře teď jsem sám a můžu dělat věci, které mě baví. Můžu trávit čas s lidmi, které mám rád.

Dělejte to, co vás činí spokojenými. Pracujte na své psychice a na svém sebeodmítání. A pochopíte, že to štěstí neleží v nějakém jiném člověku. Prostě si vytvořte své vlastní štěstí. A pak už okolnosti a velké vztahové výkyvy na vás nebudou mít tak velký vliv. Ano bude to i tak občas trochu bolet a asi i mrzet, ale to zase přebolí a vy si dál necháte svůj život, svůj střed, ke kterému se kdykoliv můžete vrátit. Vaše dřívější prázdnota vycházela z nedostatku lásky k sobě a nedostatku naplnění ve svém životě.

To můžete zaplnit sami, znáte sebe přece nejlíp. Sami víte, při čem se cítíte dobře. Časem se vztahy zlepší, poznáte partnera, s kterým můžete být a s kterým chcete být, především on to bude cítit stejně. A v tom vztahu prožijete různé chvilky a uvidíte, jestli chcete s tím člověkem být dál a nebo víte, že jste si měli něco předat, strávit spolu hezký čas a teď se už vaše cesty rozcházejí. Pak přijde další vztah. A vy zrajete. Vy najednou porozumíte - během let se naučíte rozpoznávat, co chcete a co ne, konečně chápete koho za svého partnera chcete. Máte otevřené oči, ale také otevřené srdce a jste tedy otevření životu. Nikde není napsáno, kolik máte mít partnerů nebo v kolika letech poznáte někoho, s kým zestárnete. Třeba budete mít dva životní partnery. Jednoho do svých čtyřiceti let a druhého po zbytek života. Vždyť jde hlavně o to, abyste byli spokojení. Jednejte upřímně. Mluvte upřímně se svým nitrem a stejně tak i s partnerem. Mluvte svým srdcem. A všechno bude lepší.

Když se změní váš přístup

Už nebudete potřebovat nikoho nahánět, budete si sebe vážit natolik, že vám to vaše sebeláska nedovolí. A už nebudete mít u sebe ani ty lidi, které nechcete, ale oni vás stále beznadějně milují a nahánějí. Už nebudete chtít dál nikoho zraňovat. Budete s nimi jednat férově a otevřeně, tak aby i oni pochopili skutečnost a mohli se pohnout z místa. Mohou vás samozřejmě z dálky milovat dál, to je jejich volba, ale již to nebudete chtít zažívat v jejich přítomnosti. Kdo by chtěl někoho zraňovat tím, že ho neustále odmítá?

Přeji Vám dostatek sil a trpělivosti se sebou samými. Pravá láska si časem najde cestu. A do té doby a taky i potom zkuste mít rádi sami sebe.

Anna Gaia Rose