Rozpolcenost mezi světlem na tmou
03.12.2024
Nejhorší temnota?
Nekonečnost utrpení?
Je to mysl… Lži…
Vzorce, které jsme dostali.
Dali nám je, vložili do hlavy.
Pastičky na štěstí,
na svobodu vězení,
utrpení misto tvoření,
Labyrint lží a omezení…
Slyšíš jen:
"Narovnej se,
usměj se i když to bolí..
Za krásu se trpí,
důležité je, co si myslí ostatní,
na tobě nezáleží.
Tvůj názor není podstatný."
Jedno omezení za druhým…
Až děti sedí v koutě a tiše trpí..
Takhle se smutek prý nosí,
takhle to na Zemi chodí...
Nasaď masku..
Skryj ty slzy a city,
Nikoho nezajímají.
Tvůj smysl? Tvé poslání?
To nikdo neslyší a nevidí!
Ukaž své známky, tituly...
Ukaž auto, v kterém jezdíš…
Ukaž obleky ve své skříni...
Kravaty, které tě škrtí,
šaty, co tě dusí…
Jinak nebudeš přijat.
Nebudeš viděn.
Nebudeš slyšen.
Proč si myslíš, že si důležitý?
Kdo si myslíš, že jsi?
To jsi vážně tak naivní?
Sedíš a čekáš na vyřčení.
Ano… deprese a úzkosti.
To má kde kdo,
nevěš hlavu,
Dej si pilulku.
Ona rozhází hormony.
Vedlejší možné účinky?
Smutek i sebevraždy…
Závislost si vytvoříš...
Že se toho prej už nezbavíš,
Soudivé pohledy ucítíš…
Od těch, co by tě chránit měli,
místo toho tě do klece uzavřeli.
Ukazují na tebe,
aby své problémy neviděli,
hodit to na jiné je přece lehčí…
Tíhu stínu rodu nosíš…
Každý krok je těžší..
Prázdnota se rozpíná…
Duše o pomoc volá.
"Prosím,
naplň mě uměním.
Naplň mě sluncem,
Dej mi objetí a pochopení,
Ať nezapomenu na sdílení,
mám tu svůj cíl a poslání."
Démoni se ozývají:
"Ne jen pokračuj, ber prášky.
Dej si ty panáky, hraj automaty...
Drogy taky nejsou špatný řešení."
Andělé tě objímají...
Tvý předkové se dívají,
všichni se modlí,
za tebe bojují…
Naděje v tobě šeptá:
"Nevzdávej to.
Ne teď ne.
Nedošel si tak daleko jen tak…
Ne... prostě NE!!!
Jednou slunce vyjde…
Přečkej tu bouřku.
Déšť odnese to špatné…"
Boj uvnitř se zastavit nechce.
Ďábel útočí,
ale andělé stale bojují,
rozpolcenost expanduje,
peklo v mysli se točí.
V srdci naděje šeptá.
Odvaha se probírá…
Mysl se zase ptá:
"Kdy to skončí?
Proč je každý den tak těžký? "
Srdce odpovídá:
"Bůh prý nenaloží lidem vic, než unesou."
Mysl namítá:
"Ale že tohle zažiješ, ti předem neřeknou."
Duch se přidává:
"Bůh nás prý neopustí,
jen čeká až ho pustíme dovnitř.
Až mu odemkneme dveře,
Až uvěříme, že záchranu si zasloužíme.
Nejsme zodpovědní za jiné,
jen za své záměry a srdce…"
Andělé promlouvají:
"Někteří lidé ve svém nitru
nosí kousek Boha,
nevinnosti a světla
Vnímají to ve svém duchu
Ďábel to moc dobře vidí...
Nechce, aby zničili jeho práci.
Nás inspirují ti, co se nevzdávají.
Co bojuji i když jim došli síly.
Co hledají klid v duši.
Na Zemi jsou bitvy temnoty a světla…
Temnota je těžší a těžší,
svět je vic šedivý…
Naše hodnoty umírají…
Lide chodí s klapkami na očích,
se zavřenými srdci,
s nevědomou myslí.
Páchají zlo v sobě i okolí,
už neví kudy vykročit.
Ztratili nit, co vede k duši,
ztratili hlas a už sebe neslyší…"
My ale slyšíme lidi jak křičí:
"Vraťte nám hlas,
vraťte nám naději.
Dejte nám šanci.
Jedna bytost se světlem
vůči deseti temným,
to nejsou fer poměry!"
My slyšíme a odpovídáme:
"Jen jedna svíčka stačí
na zbourání celé tmy. "
Vzkazujeme:
"Rozsviťte se.
Najděte se.
Propojte se.
Vaše světlo se znásobí,
naděje se objeví…
Buďte ve své pravdě.
Už vás nebudou lidé poslouchat,
ale duše vám začnou naslouchat…
Anna Gaia Rose